Trávník je většinou chloubou každé zahrady. Snad každý touží mít v podstatě zelený, měkký koberec, případně rozkvetlou louku. Jen málokdo si však uvědomuje, jaká je za tím práce. Navíc i trendy v údržbě zahrady se v průběhu historie mění. Například ještě donedávna byl ideálem takzvaný „anglický trávník“, tedy hustý, zelený, nakrátko zastřižený. Vidět jej můžeme na fotbalových či golfových hřištích. Velmi dobře se po něm chodí a je bezesporu pohodlný. Avšak dnes se začíná móda obracet.
Jak v reklamách, tak i obecně se stále více propaguje omezit sekání trávy nechat rostliny vyrůst natolik, aby mohly rozkvést. Na papíře to zní dobře – pomůže to opylovačům i přírodě jako takové. Zvýší se tím biodiverzita ve městech a na vesnicích, a to je něco, co je rozhodně potřeba. Navíc s tím budeme mít mnohem méně práce, neboť nemusíme sekat, nebo alespoň zdaleka ne tak často. Jenže, jak mnozí lidé poznají, celá věc rozhodně není tak jednoduchá. Aby byly všechny tyto cíle splněny, musí se postupovat uvážlivě. V první řadě je nutné neustále kontrolovat, zda nám na našem pozemku neraší mezi ostatními i agresivní invazivní rostliny, jako například bolševník. Těch je nutné se co nejdříve zbavit, než vytlačí jiné, domácí druhy.
Počítejte také s tím, že vám tam vítr přinese nejen semena travin a květin, ale také stromů. Zejména bříza se takto rozšiřuje poměrně často, vidět to však můžeme například i u javoru a dalších druhů. Pokud o ně nemáme zájem, je potřeba se jich také zbavit. Uvědomit si je potřeba také to, že se naše zahrada může stát domovem i pro druhy, o které nemáme příliš zájem. Typickým příkladem mohou být klíšťata, ve vlhčích podmínkách pak i komáří. To může představovat problém, především pokud máme domácí zvířata či malé děti, které si na zahradě rády hrají. Než se tedy rozhodneme udělat ze svého pozemku kvetoucí louku, je dobré se zamyslet, zda je to pro nás skutečně vhodná možnost, nebo zda by nebyl lepší nějaký kompromis.